Čistokrevná, frenetická, zábavná a originální. Taková je jedna z nejklasičtějších FPS, co kdy vznikly, Doom 2: Hell on Earth. A přestože jsem si ho prvně zahrál až šestnáct let po vydání, utvrdil jsem se v tom, že mi nedělá problémy se přizpůsobit, skákat v čase skrze hraní různě starých stříleček a soustředit se jen na to hlavní, tedy zábavu. A té jsem se ve druhém pokračování nabažil až až. Že jsem mnohdy nevěřícně zíral s otevřenou pusou na to, jak skvěle se této hře povedlo už tehdy zaujmout rozsáhlými úrovněmi, nápaditým designem a hratelností stoupající závratně nahoru s tím, jak jsem se dostával do dalších a dalších úrovní. Prostě zůžo, za nějž mají borci z id Softu můj neskonalý dík. A když si jen vezmu ty možnosti, které se mi hraním modifikací nabízí, nemůžu jinak a opět dávám 100%! Nutno říct, že zaslouženě.
Tento komentář mám i na
Databázi Her.
Co se týče modifikací, dal jsem si tu práci nalézt na netu ty nejzajímavější, alespoň pro mě a dal jejich přehled
sem. Dohrán mám zatím jen Ultimate NMD pro první díl a nyní jsem rozehrál hodně suprový
Vile Flesh, v němž jsem už téměř na konci ve 27 mapě, ale je sakra rozsáhlý a propracovaný.
A při svém brouzdání jsem objevil i tyto
ztracené epizody, které svým názvem přímo vystihují to, proč jsem o nich dlouho nevěděl a zahrál si jej teprve nedávno. Byly v duchu prvního Dooma, jen trochu více zaměřené na hádanky a celkově jsem se v nich také skvěle bavil.
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
