Rohovor s Bludrem o všem možném

[ Twister ] [ 15.02.2004 ]

Rozhovor s legendou české DooM/Quake scény Bludrem - bývalým tvůrcem Quake-CZ a redaktorem ve Score a Gamestaru ve středu 11. března 2003, Irc - kanál #doom.cz.

mr.twister: Čau, jak se vede?

Bludr: Fajn, díky.

mr.twister: Mnoho dnešních doomerů tě možná vůbec nezná, mohl by ses trochu blíže představit?

Bludr: : Že zrovna mě někdo nezná? To jsi mě tam šokoval. Ne, vážně... jsem (přesnější byl asi bylo byl jsem) celkem obyčejnej hráč Doomu, kterej trpěl grafomanií (tj. publikoval jsem na svý vlastní stránce www.quake.cz - většinou o Quaku, ale částečně i o Doomu), byl asi hodně na očích (byl jsem redaktor Score) no a taky jsem v jistý době myslím docela dobře hrál. Takže celkem nic moc výjimečnýho, určitě nás byli takových desítky a já měl jenom to "štěstí", že jsem byl vidět...

mr.twister: Pár lidí možná ne, přece jen je to už pár let, co jsi „pryč“. Vždycky mě zajímalo, kde jsi vzal nick Bludr. Jak jsi přišel zrovna na tuhle přezdívku?

Bludr: Přezdívky vznikají obvykle nahodile, alespoň s tou mojí to tak bylo. Přesně si to nepamatuju, ale určitě to má co dělat s mým příjmením Modrák a zřejmě i s mým neomaleným chytráctvím, nebo jak to říct (možná odvozenina od Mudr). Takže asi tak nějak. Vzniklo to na střední škole, nemělo to žádnou spojitost s hrami - v té době u her vznikaly zásadně třímístný přezdívky, aby se daly zapisovat do high score v automatech. Tam jsem tehdy používal zkratku TED. Vůbec nevím proč. Dnes už se používání přezdívky snažím omezovat, v mým věku mi už jejich používání nepřipadá normální. Call me Honza :)

Mimochodem, k tomuhle tématu se váže jedna vtipná historka – někdy před čtyřmi lety kdosi napsal přes e-mail, že mě strašně obdivuje a že by rád používal mou přezdívku. Určitě by jí prý dělal v jeho rodném městě dobré jméno. Napsal jsem mu že mi to nepřipadá normální, ale že mi je to fuk, ale nedal si říct a neustále mně obtěžoval a chtěl abych mu ten úžasnej nápad posvětil.

mr.twister: Když jsme u toho kolik je ti vlastně let?

Bludr: 26. A tobě?

mr.twister: 19:). Už si to naťuknul - dřív jsi dělal redaktora ve Score a později tuším v Gamestaru, kde působíš teď?

Bludr: Po roce v GameStaru jsem tak trochu (no, vlastně úplně) sběhl ke konzolím a dodneška se zabývám vedením PlayStation Magazínu a několika dalších sesterských magazínům.

mr.twister: Jen se přiznej, kde všude to je, ani jsem tomu nemohl uvěřit, když jsem to viděl:)

Bludr: V současný době je to Oficiální PlayStation Magazín, dále TipStation věnovaný pouze návodům a nyní chystáme nový projekt pro PS2, Play. Tedy určitě nic, co by čtenáře idoomu zajímalo. I když jen tak na okraj, možná byste se divili - na PlayStation 1 vyšla opravdu fantastická konverze Doomu s lepší hudbou a barevnými světly.

mr.twister: Čtenáře idoomu zajíma (aspoň v to doufám:) snad vše o DooMu. Ok, teď zabrousíme trochu do historie. Byl si jedním z prvních doomerů a quakerů. Jaká hra ti víc přilnula k srdci? Jak ses dostal k doomovi potažmo ke quakovi? Pamatuješ si na svoje první setkání s těmito legendárními hrami?

Bludr: Zvláštní, setkání s Doomem si pamatuju naprosto přesně. Měl jsem tehdy tuším 386ku na 33MHz, nebo tak něco. Hodně jsem navštěvoval BBS, což byl tehdy takový předchůdce internetu, takže jsem měl určitý přehled o nových hrách, i když jsem zdaleka nebyl v tak luxusní situaci, jako asi studenti na koleji, kde už snad i tehdy měli prakticky okamžitě cokoliv si vzpomněli. Zkrátka, věděl jsem dobře, že se chystá něco velkýho, nástupce Wolfensteina. Získal jsem ho až týden poté co vyšel. Nahrál mi ho kamarád (stahování nepřipadalo v úvahu, na tehdejší dobu to byla obrovská hra a ke zmíněným BBS jsem byl připojen sotva desetinovou rychlostí než je teď běžný přes normální modem). Všichni z něj byli vedle a já si ho obřadně nesl domu a nainstaloval. Pochopitelně mi běžel buď v polovičním okně, nebo na nízký detaily (k sakru, vědí vůbec ti dnešní hráči, že měl Doom možnost nastavení nízkých detailů?:-), ale byl jsem z něj úplně unešenej. Wolfensteina jsem tehdy hrál opravdu řadu měsíců v kuse stale dokola a dokonce jsem si ho koupil i originálně od Jimazu (tahle firma tehdy distribuovala hry od Apogee), což mohlo být někdy v 16-ti letech a myslím že to svědčí o mém zapálení. Takže jsem byl na Dooma teoreticky připravenej, ale skutečnost stejně předčila moje očekávání.

Pokud jde o Quake, to už byl internet, takže tam už je to o poznání méně romantičtější, ale samozřejmě jsem musel mít testverzi a oficiální shareware co nejdříve, takže jsem ponocoval u internetu (už o něco rychlejším, ale stále dost pomalým na to, abych to pak stahoval několik hodin) a čekal na vydání.

mr.twister: A kdy ses poprvé dostal k DM, kdo byl ten šťastlivec, kterej dostal (asi) klepku?

Bludr: Tohle si kupodivu tak dobře nepamatuju, dlouho to bylo opravdu o single-playeru. Je dost možný, že jsem hrál deathmatch poprvé až na Doomu 2. Buď jsme doma s někým spojili počítače nebo jsem chodil do nějaký herny. Z počátku jsem určitě nebyl nijak zvlášť dobrej. Vím, že tehdy byla jedna z prvních pražských heren v Paláci kultury - tam jsem chodil docela často a začal to konfrontovat, zlepšovat se a myslím, že mi tam zakrátko nikdo nestačil. Možná proto, že jsem jako jeden z prvních přešel na myš – přesto musím říct, že jsem nějaký čas začal na klávesnici. To mi dnes připadá pochopitelně neuvěřitelné.

Vzpomínám si, že v tý herně měli Dooma i na virtuální helmě VFX1 - ale nikdy jsem to nezkusil, už jsem propadl deathmatchi. Logicky přišlo období, kdy se mnou někteří lidi nechtěli hrát. Nebyl internet, nebyly žádný kontakty a ačkoliv určitě existovali hráči stejně dobří nebo i o třídu lepší, nevěděli jsme o sobě a já svoje okolí přehrával naprosto drtivě a tak polovina hráčů měla problém uhrát třeba i jen jeden frag. Zajímavý časy :-).

mr.twister: Hehe, o pár let později se uskutečnily první DooM party, to bylo v roce 98?

Bludr: Tak to si tak přesně vážně nepamatuju. Rozhodně mi ale dost pomohlo, že jsem nastoupil do Score. Tam byl tehdy Sváťa "Wotan" Švec - výbornej kluk, kterej s Doomem začínal díky mě, ale vůbec mu nevadilo prohrávat a postupně se zlepšoval tak, že mě to s nim i bavilo. Kromě něj pařili i dva grafici, takže pokud nebyla uzávěrka, dvě, tři hodiny denně, často i víc jsme hráli Doom. Vesměs Entryway, půlku času 1on1, půlku 2on2. Až na výjimky jsme nikdy nehráli řežbu, vždy to byly taktický boje. Tam jsem to opravdu hodně natrénoval a měl jsem základy do těch turnajů, který jsem zpočátku taky vyhrával. První turnaje pořádalo Score (nerad bych se mýlil), to bylo dole v Bontonlandu. To byla klasika, vždycky přijelo deset kluků, který se vůbec neznali, u sebe byli nejlepší a měli si to vzájemně rozdat.

mr.twister: 2on2 v entryway? No to muselo bejt docela krutý, jakej skill měl Bludr v TDM? :)

Bludr: Celou tu dobu to byl běžnej Doom, žádná nadstavba, takže to bylo s friendly fire a jen jsme domluvili která barva s kým. Příliš si ty hry nepamatuju (i když teď si vybavuju jak jsme v nějakém vylepšení zkoušeli CTF), mou prioritou bylo vždycky 1on1 a musím zdůraznit, že zásadně s DM2.0 a obvykle skill 5. Já jsem si opravdu žádný úpravy nikdy neoblíbil a nevybavuju si, že bych někdy hrál nějakej level kromě Enteryway (snad ještě zřídka 07, tam jsme si občas střihli i turbo). Možná to byla škoda. A třeba vás bude zajímat, že už tehdy jsem měl docela nastudovaný všechny triky jako wallrun nebo silent bfg, kterou jsem měl i teoreticky docela dobře nastudovanou. Musím se ale zároveň přiznat, že tehdy jsem fakt netušil, že by měl Player 1 nějakou výhodu.

Ale zpátky k těm turnajům. Tuším, že jsme je ve Score pořádali docela pravidelně, takže se začala krystalizovat určitá scéna a „zvěsti se šířily“. Pak se začali objevovat hráči, se kterými jsem občas prohrál, dobře si vzpomínám na nějaký velmi důležitý turnaj, kde mi to ve finále nepěkně natřel Pittbull (mám někde i dema, ale určitě v 1.666).

No a vlastně nakonec, kdy jsem ještě dělal v GameStaru, jsme se díky tomu poslednímu velkému turnaji dostali do kontaktu s lidma, který už tvořej jádro vaší dnešní scény. Pamatuju si Bubraka, x-jacka a snad i pár dalších… Jak si to vybavuju já, uspořádali jsme jednu dvě akce, já jsem pak víceméně zmizel a oni rozjeli tuhle skvělou scénu. Za to rozhodne patří dík jim, já na tom nemám ani nejmenší zásluhu. Na výsledky turnajů s těmahle klukama si už nepamatuju, ale to někdo určitě rád napráská. Dodnes si pamatuju historku, kdy se tam objevili dva kluci z Matfyzu, z nichž jeden byl opravdu ortodoxní a trval na hře na klávesnici a bez zvuku. To odůvodňoval tim, že ve škole jim zvuk vypínali, aby nerušili. Ale i když si ho mohl zapnout neudělal to, prý je tak zvyklý a zbytečně by ho rozptyloval. Hustý. I bez zvuku a na klávesnici se dostal dost daleko. Jenže to už zároveň bylo období, kdy byl na světě Quake a utěšeně se rozjížděl. Já na něj pochopitelně přešel.

mr.twister: Ano, to už je období, které snad pamatuje víc lidí. Jdeme dál právě ke Quakovi. Proslul jsi především jako zakladatel a dlouholetý "velitel" Quake.cz, kterou jsi dlouho dobu vedl. Později jsi odešel, proč?

Bludr: To nebylo o velení a zakládání. Kromě lidí, co mi pomohli s designem to byla doslova a do písmene "one man show". Pokud jde o obsah, novinky byly vesměs moje a až na pár výjimek to platilo i o článcích. Tohle je období, na který jsem ve svým profesním životě nejvíc hrdej, vůbec nechápu, jak jsem to tehdy mohl stíhat a zvládat na takový úrovni.

Samozřejmě, když to čtu dnes, mnohému se musím smát, ale to nadšení, to bylo naprosto maximální. Jenže jako všechno, i tohle vyprchalo. Možná jsem se tehdy zamiloval (i když to bych si snad pamatoval:-), možná jsem se chtěl věnovat práci, zájmy se změnily... každopádně jsem už prostě nemohl věnovat často i 2-3 hodiny denně Quake-Cz a já to nedokázal dělat jen tak na 40%. Víš, ty aktualizace, to byl pro mě rituál. Po práci jsem letěl domů a strávil na tom často zbytek večera. Výjimkou nebylo ani to, že jsem ráno vstal o půl hodiny dříve a zamžoural na pár hlavních .com stránek, jestli se neudálo něco velkýho, co by nepočkalo do večera. A často jsem udělal i ranní aktualizaci. To dneska vážně nechápu...a hlavně si kupodivu vůbec nevybavuju tehdejší účty za telefon, to muselo být děsný.

Že to vydrželo tak dlouho, to mi osobně připadá dodnes neuvěřitelný. Strašně mě mrzí, že na to někdo nedokázal navázat, ale svým způsobem jsem si za to mohl sám, protože jsem to až do konce chtěl dělat sám. Možná kdybych ke konci někoho přizval a dělali jsme to dohromady, můj odchod by nikdo ani nepostřehnul. Ale já to miloval jako svoje dítě, nechtěl jsem se o nic dělit. Moje tehdejší pocity asi není snadný pochopit.

mr.twister: V tu dobu byla Quake.cz jednou z nejlepších herních stránek na netu vůbec, pak jsi odešel, předal stránky někomu jinému (teď kua nevim komu:) a od té doby šla kvalita razantně dolu, mrzelo tě to potom?

Bludr: Mrzelo, ale upřímně řečeno nijak zvláště. Musím totiž říct, že jsem to psal v první řade pro sebe. Návštěvnost pro mě byla samozřejmě odměnou, ale já 100% sil věnoval do obsahu a jakákoliv propagace mi byla naprosto ukradená. Prostě jsem si říkal - když to bude dobré, lidi si tě najdou. Navíc jsem trval na absolutní nezávislosti, nechtěl jsem tam mít žádnou reklamu a nabídky jsem odmítal. Prostě když byla nová hra dobrá, nebo jsem někde narazil na výbornou nabídku, lidi jsem poslal do JRC. Když něco za koupi nestálo nebo to předražili, napráskal jsem to. Dnes mám pocit, že to všude funguje naprosto naopak. Pro mě Quake-CZ skončila s mým koncem.

Ještě k těm pochvalám – nebyl jsem zas tak úplně sám. Podobně to svého času rozjel Evilmind se stránkou emulators.cz a i Teether na quakechannel.cz nechal hodně litrů potu.

mr.twister: Přestal ses pak úplně zajímat o Quake/Doom scénu?

Bludr: Ale to vůbec ne. Bylo zřejmé, že mým hlavním zájmem byl single-player. Multiplayer jsem měl rád, ale nebyl jsem schopen tak jako ostatní hráči sedět u kompu 10 hodin denně. Živě si vzpomínám na nějaké party na Zlínsku s klukama co založili NecroRaisers - to byli opravdu kanóni. Hrálo se od rána do večera, ale já dal tři hodinky a chtěl jsem jít na pivo a cigárko a normálně pokecat. Takže možná proto jsem v multiplayeru nestíhal...

Přestalo se mi líbit i to, že z toho mizela ta zábava. Možná že se prostě jen ze divizního sranda fotbalu stala první liga, ale mě to předtím tak vyhovovalo. Začínalo se s Q3A a většina hráčů v té narvané tělocvičně měla na monitoru prázdné stěny bez textur. Prostě si změnili nastavení tak, aby všechno dobře viděli. To nebylo nic pro mě. Takže jsem pak ještě nějaký čas hrál s pár kamarádama pro radost a věnoval jsem se single-playeru. Bylo více času na nové hry atd. Pak přišlo období, někdy po Half-Life myslím, kdy se mi PC začínalo znechucovat a já se zamiloval do všelijakých úchylných žánrů a her na konzolích. Sjížděl jsem PlayStation, Nintendo 64, pak přisel Dreamcast. Dokonce jsem se na nějaký čas zbavil PC. Teď jsem si pořídil novou mašinu a tak trochu se vracím. Znovu mě to začíná bavit.

mr.twister: Cože? Ale co jsi dělal bez PC?

Bludr: Měl jsem samozřejmě comp v práci, ale doma nebyl. Nepotřeboval jsem ho, měl jsem jiný zájmy :).

mr.twister: Ještě bych se rád vrátil ke Quake.cz. Nedávno byla tato stránka oficiálně ukončena. Proč se tak stalo, neměl jsi třeba chuť udělat něco proto, aby zrušena nebyla?

Bludr: To mě nenapadlo ani na okamžik. Ne nadarmo se říká, že v nejlepším se má přestat. Já už zdaleka nebyl takový odborník na Quaka, jako tehdy před lety. Mám daleko širší zájmy, sleduju mnohem více druhů her atd. Takže nebyly ambice a je to dobře. Jinak by to byl průser a lidi by mě právem vypískali.

mr.twister: Přesto spousta lidí zamačkávala slzy:). 10. prosince oslavil DooM 10. narozeniny. Oslavil jsi je nějak? :)

Bludr: Jasně. Zlískal jsem se do němoty a modlil se za Johna Romera. Chtěl bych, aby znovu přišel k rozumu, býval to geniální designér a s Carmackem tvořili tehdy bezkonkurenční údernou dvojku. Pokud to někoho zajímá víc, vřele doporučuju tuhle skvělou knížku. Asi jsem nebyl sám kdo ztratil nadšení...

mr.twister: Souhlas:). Nedávno jsi byl pozván na také 10. narozeniny, tentokráte časopisu Score (článek). Jak to tam probíhalo, byla to spíše společenská akce nebo se každej zlískal do němoty? :)

Bludr: No tak jestli se tam někdo zlískal do němoty, tak jsem to byl já, to je myslím z těch fotek zřejmý. Moc společenského konverzování jsme před tím nestihl, i když jsem tam tuším potkal Teethera, pokud se mi to nějak nepopletlo.

mr.twister: :) Zatím jsme se pořád bavili o doomu/quaku, ale třeba o tvých zálibách spousta lidí nic neví. Co děláš, když nepracuješ?

Bludr: Možná to vypadá, že dost chlastám, ale i když jsem nějaký čas zlobil, teď jsem v pohodě a trochu víc se hlídám. Kromě hraní prakticky nonstop sportuju, taky hodně čtu, koukám na filmy a poslouchám dobrou muziku. Tam mám rozsah docela širokej… na jedný straně kytarovky typu Coldplay nebo Radiohead, na druhý straně mě můžete bezpečně potkat na letních festivalech typu Creamfields a samozřejmě párkrát za měsíc i na party někde v Praze, třeba v Radosti. Jinak ale preferuju pohodovou muziku (Massive Attack, Zero 7, Air, Sigur Ros, Groove Armada, Moby, Morcheeba).

mr.twister: A co filmy?

Bludr: Na jedný straně jsem náročnej divák a rád koukám na “nezávislou“ produkci (aktuálně třeba fantastický snímek 21 gramů), ale zajdu i prakticky na každý větší hollywoodský film (v poslední době nejlepší jednoznačně závěrečný LOTR). Prásknu na sebe, že mám docela rád romantický komedie. To byste neřekli, co. Můj asi nejoblíbenější film je ale Zjizvená tvář.

mr.twister: Zaujala tě poslední dobou nějaká hra? Ať už na PC nebo konzolích?

Bludr: No, asi budu vypadat jako lamer, ale po tom dlouhým čase bez PC teď hlavně dohrávám hry, který mi unikly. Pár jsem jich dohrál, třeba Mafii nebo Call of Duty, ale žádná mě opravdu nechytla u srdce. Takže se spíš chystám oprášit svoje legendy a znovu si projít FPSka jako Doom, Duke Nukem 3D, Sin, Kingpin, Shadow Warrior a další. Snad nejvíce času teď věnuju Pro Evolution Soccer 3, který docela dost hrajeme v práci. Ale už to prostě není ono, doby kdy jsem byl z nějaký hry mimo jsou dávno pryč... nevím jestli je to hrami nebo mnou.

mr.twister: Jaký máš názor na progaming?

Bludr: Progaming beru, nemyslím, že má někdy šanci se prosadit do té míry jako běžný sport (což by asi ani nebylo dobře), ale jinak je to dobrý směr. V první řadě to způsobí obrovskou popularizaci her. K tomu už v podstatě dochází – nedávno jsem byl v zapadlý herně v Banský Bystrici (jezdím tam docela často kalit) a dvacet lidí tam jelo Counterstrike. Zjevně věděli která bije. No a když nic jiného, třeba si ti nejlepší jednou budou moci za prize money postavit barák.

mr.twister: Máš nějaké plány do budoucnosti?

Bludr: Plánů do budoucnosti mám celou řadu, mám pár dalších projektů na kterých pracuji, včetně vývoje her, ale o tom mluvit zatím nechci. Mám samozřejmě i řadu osobních přání a snů, který do tohoto rozhovoru nepatří. Ale co se týče her, rád bych jednou udělal znovu něco jako quake.cz. Pravděpodobně méně velkorysé a i trochu jinak zaměřené, ale doufejme, že alespoň z části tak zajímavé. Už na tom pracuji a mělo by to být venku během pár týdnů. Takový osobní deník/blog o hrách.

mr.twister: Teď poslední a vcelku zásadní otázka:). Přijedeš na další doom party?

Bludr: Co se týče Doom party, jak asi pár lidí ví, občas si zahraju inkognito na GameZone. Baví mě to, ale už nemůžu mít takové ambice jako dříve a nemám šanci natrénovat ani na dílčí úspěch. Takže pokud nebude lidem vadit, že se vrátím jako přestárlý Hašek do NHL a odehraju pár směšných utkání, klidně přijdu. Jsem docela zaneprázdněný a nevím co budu dělat v tom termínu, ale vynasnažím se...

mr.twister: Vadit? Spíš budem rádi, když se mezi námi ukážeš a odehraješ pár mačů. Přece jen si budu moct říct "hrál jsem s Bludrem DooMa" :). Díky za rozhovor, měj se.

Bludr: Jo, myslíš něco jako "trapte si mě mučte si mě chlebovou polévkou stejně jsem nejšťastnější chlapec na světě – hrál jsem deathmatch s Bludrem". Tak takhle bych dopadnout nechtěl. Good Luck!